Psaní dopisů Ježíškovi je jedna z mnoha příležitostí pro vznik nové rodinné tradice. A nemusí to být záležitost jenom dětí. Můžete psát společně, malovat, kreslit, stříhat, nalepovat. Klidně i zpívat. Dopis může být i hodnocením celého roku. Zkuste se v něm třeba pochlubit tím, co se povedlo a zamyslet se nad tím, co se nepovedlo, poděkovat za všechno milé, co se komu přihodilo. Kdy jindy než na Vánoce? A zároveň můžete naznačit ostatním, co byste si opravdu přáli. Pod stromečkem pak možná nenajdete opětovně ponožky, papuče, pyžamo a dávno přečtenou knížku.
Každý z nás si může něco v skrytu duše přát a nemusí to být jenom materiální dárek.
V dnešní době je totiž mnohdy „předárkováno“ a často se předháníme v částce nebo množství.
Ale víte, že v minulosti se dávaly třeba jenom papírové dárky? Největší cenu měly ty vlastnoručně vyrobené. Byly to různé vystřihovánky nebo skládačky. Velkou oblibu na počátku 20. století si získaly panenky z tvrdého papíru s množstvím oblečků na výměnu. Ale vyráběly se také hračky ze dřeva. Inspiraci najdete třeba ve stálé expozici Etnografického ústavu Moravského zemského muzea. „Staromilcům“ pak doporučujeme také prohlédnout si nabídku dřevěných soustružených hraček z Krouny na Vysočině. Ty se začaly vyrábět na přelomu 19. a 20. století a výroba trvá dodnes. Jsou opravdu krásně malované.
Ať už tedy pojmete dopis Ježíškovi jakkoliv, nezapomeňte mu za okno vložit mističku s vánočním cukrovím nebo třeba oříšky a sušené ovoce. Jak jinak by váš dopis našel?
Husar, hračka z Krouny