Ryba je významný křesťanský symbol, který odkazuje ke sv. Petrovi. Byla součástí postních i obřadních jídel. Kapr se u nás chová zhruba od 16. století, ale jeho pojídání bylo výsadou šlechty a kněžstva. Na talíře měšťanů a později i obyvatel vesnic se dostal až v 19. století, kdy nejoblíbenějším ale poměrně složitým receptem byl kapr načerno s ořechy, perníkem a švestkami.
A o spojení kapra s bramborovým salátem se prý zasloužila známá kuchařka Magdalena Dobromila Rettigová. Pokud tedy dáváte přednost kaprovi, nezapomeňte vložit jeho šupinu pod talíř, zajistí vám hojnost peněz po celý rok.
Mnozí z nás si ale dopřávají maso vepřové, ze kterého smaží oblíbené řízky. Prasátko odedávna symbolizovalo slunce a jeho pojídáním se přivolávala hojnost, plodnost, bohatá úroda.
Zabíjačky se konaly často den před Štědrým dnem a taková pozdní večeře se někdy nazývala tlustá, obžerná nebo tučná.
Zabíjačky ale měly i praktický důvod. Ve stodolách a sýpkách ubývalo krmení, jaro bylo v nedohlednu. Největší prasátko v chlévě se naporcovalo, rodině se roznesla zabíjačková výslužka, zbytek masa se naložil a později vyudil, aby se pak slaninou pohostily masopustní maškary. Prasátko se zužitkovalo úplně celé, uvařil se sulc, tlačenka, vyškvařily se škvarky. Po opravdu bohaté večeři se pak na Štědrý den lépe držel celodenní půst. A možná bylo vidět i to zlaté prasátko, o kterém psal Karel Jaromír Erben.
Hoj, ty Štědrý večere,
ty tajemný svátku,
cože komu dobrého
neseš na památku?
Hospodáři štědrovku,
kravám po výslužce;
kohoutovi česneku,
hrachu jeho družce.
Ovocnému stromoví
od večeře kosti
a zlatoušky na stěnu
tomu, kdo se postí.
