Otcem adventního věnce je Němec Johann Hinrich Wichern. Vytvořil ho v roce 1839 v Hamburku pro chudé děti, které se nemohly dočkat Vánoc. Původně měla celá konstrukce 4 velké bílé svíce, mezi kterými se nacházelo šest červených.
Dnešní věnce mají svíčky čtyři (katolíci preferují fialovou a růžovou barvu, protestanti červenou nebo zlatou).
První adventní neděle je začátkem křesťanského církevního neboli liturgického roku. Konají se roráty (z latinského „rosu dejte“), tedy velmi brzké ranní mše uskutečněné často pouze za svitu svíček. Typické české písně charakteristické pro toto období jsou jedinečné i v rámci evropské kultury. Při biblickém čtení v kostelech si lidé připomínají také to, aby nepropásli, co je v životě opravdu důležité.
V mnoha obcích i městech se rozsvěcí společné vánoční stromy.
Začíná období koledních obchůzek. Podarovat koledníky znamená symbolicky věnovat dary různým nadpřirozeným bytostem, které za tuto úlitbu zajistí prosperitu hospodářství a ochrání lidi i dobytek.
Advent ale nebyl vždy jenom dobou klidnou, v jeho průběhu se odehrávaly i různé taškařice. Příkladem mohou být přástky, kdy se v jedné vybrané usedlosti spřádala na kolovrátcích vlna (nebo i len a konopí). Starší vyprávěli svoje životní příběhy a často i zkušenosti s nadpřirozenem. Mladší generace využívala tato společná setkání k prvním vzájemným kontaktům.
